Hrady a zámky jsou skutečnou chloubou Euroregionu Silesia. Přestože ne všechny z nich jsou přístupné či mohou svým návštěvníkům nabídnout vybavené historické interiéry, jsou očitými a nepřehlédnutelnými svědky bohaté historie tohoto území.

K nejatraktivnějším z nich bezesporu patří Hradec nad Moravicí, jehož historie sahá do dávné minulosti. Hradec byl pohraniční pevností a podle pověsti se tu roku 965 setkal svatební průvod dcery českého knížete Boleslava I., Doubravky, s průvodem jejího nastávajícího manžela polského knížete Měška I. K přestavbě původního gotického hradu na pohodlný renesanční zámek došlo až na samém sklonku 16. nebo počátkem 17. století. Současnou podobu získal zámek po velké přestavbě po velkém požáru v roce 1796. K dalším podstatným změnám vnější i vnitřní podoby zámku zvaného Bílý zámek, došlo v 2. polovině 19. století. Byl přistavěn komplex Červeného zámku, obstupující hlavní obytnou budovu. Byly zde umístěny konírny, kočárovna a ostatní hospodářské provozy. Na Červený zámek, kopírující staroněmecký středověký hrad, navázala robustní hradební zeď pod Bílým zámkem a u jižního zámeckého křídla byla vztyčena tzv. Bílá věž. Na sklonku 2. světové války byl zámek značně poškozen, záhy však došlo k opravě vybombardovaného Červeného zámku, v němž byl zahájen provoz hotelu, restaurace a zejména velkého koncertního sálu. Návštěvníci Hradce mohou zhlédnout bohaté interiéry Bílého zámku, navštívit některá z hudebních a divadelních představení nebo se jen tak projít zámeckým parkem, který patří k zeleným klenotů této oblasti.

Dějiny jednoho z nejmalebnějších zámků Slezska v Raduni začínají na počátku 14. století, kdy zde stála středověká tvrz. Ta byla v průběhu 16. století za Tvorkovských z Kravař přestavěna na renesanční zámek. V průběhu 17. století docházelo k častému střídání majitelů a zámek chátral. Ke změně došlo až za Jana Larische-Mönnicha, předního opavského velmože, který si raduňský zámek zvolil za svou venkovskou rezidenci. V letech 1816 - 1822 byl zpustlý zámek opraven a empírově přestavěn podle plánů opavského architekta Karla Englische. V té době byla provedena i úprava zámecké zahrady podle vzoru anglických přírodně krajinářských parků. Tehdy park patřil k nejkrásnějším zámeckým parkům v našich zemích. Od roku 1832 vlastnil zdejší panství rod Blücherů. Za nich došlo k dalším přestavbám zámku až do dnešní podoby. V druhé polovině 19. století došlo také k úpravám interiérů. Návštěvníci si mohou prohlédnout pokoje knížecího apartmá, sály zámecké knihovny a zbrojnici.

Zámek Kravaře, klenot barokní architektury ve Slezsku, stojí na místě tvrze, o které se zmiňuje listina pocházející z roku 1377. Podrobnější zprávy o vzhledu a rozsahu tvrze se však nedochovaly. Současný vzhled zámku v duchu vrcholného baroka pochází z doby přestavby a výstavby z let 1721 - 1728, tedy z doby, kdy majiteli kravařského panství byl rod svobodných pánů Eichendorffů. V letech 1630 - 1636 kravařský zámek vlastnil významný evropský alchymista polského původu Michal Sędziwój. Poté se stal majetkem rodu Eichendorffů. Rodina Eichendorffů žila na zámku do roku 1782, kdy zdejší panství prodala. Zámek později často střídal majitele, až jej v roce 1920 koupil československý stát. Ten zde zřídil školu, ve které se vyučovalo až do roku 1937, kdy zámek vyhořel. Postupná rekonstrukce zámku začala až v 50. letech. Od roku 1997 je na zámku zpřístupněná stálá barokní a etnografická expozice, která přibližuje zámecký život Eichendorffů a také život obyčejných lidí na Hlučínsku. V zámku se také konají svatby a plesy. Část rozsáhlého zámeckého parku slouží jako devítijamkové golfové hřiště.

Zámek Šilheřovice se nachází v obci, která je poprvé připomínána v roce 1377 v listině o rozdělení opavsko-ratibořského knížectví, kdy je držel nepříliš zámožný vladyka Mikuláš Mšan. V 15. století drželi ves vladykové, kteří se podle svého sídla titulovali přídomkem „ze Šilheřovic". Od roku 1560 drželi statek páni z Vrbna; pravděpodobně za nich byla ve vsi postavena renesanční tvrz. Majitelé šilheřovického panství se pak rychle střídali, až je roku 1674 koupila opavská jezuitská kolej. Za jezuitů zde byl postaven barokní kostel. Po zrušení jezuitského řádu získali Šilheřovice Eichendorfové, kteří si na místě zaniklé tvrze nechali vystavět poměrně rozlehlý zámek v romantickém historizujícím slohu. Zámek je obklopen přírodně krajinářským parkem, který patří k největším svého druhu na severní Moravě a ve Slezsku. Je typickým anglickým parkem, jehož základem jsou rozsáhlé partie tvořené rozlehlými loukami, lemovanými skupinami dřevin. Nachází se zde osmnáctijamkové golfové hřiště. Zámek je využíván pro výchovu a vzdělávání mládeže. Pořádají se zde také recepce, plesy a svatby.

K významným zámeckým objektům na Opavsku patří také zámek ve Velkých Heralticích. Pro dnešního návštěvníka je však k vidění jen exteriér zámecké budovy, protože objekt je využíván jako dětský domov a škola.

Žerotínský zámek v Novém Jičíně, jehož historie sahá až do konce 14. století a který ve svých zdech několikrát uvítal vzácné hosty jako polského krále Vladislava IV. či jeho manželku, je dnes využíván pro muzejní účely. Muzeum Novojičínska zde představuje jak své stálé expozice, tak příležitostné výstavy.

Zámek Kunín náleží k nejcennějším barokním zámeckým stavbám na Moravě. Byl postaven v letech 1726-1734 pro Friedricha Augusta hraběte Harracha a jeho manželku jako malé panské venkovské sídlo a místo odpočinku. Nově zrekonstruovaný zámek je přístupný veřejnosti.

Již z dálky viditelnou dominantou města Fulnek je zámecký komplex, který se tyčí na návrší severovýchodně od historického jádra města. Skládá se ze dvou částí - z Horního zámku a mladšího, tzv. Dolního zámku. Jeho dnešní podoba je výsledkem složitého stavebního vývoje. Bohužel zámek není přístupný veřejnosti.

Slezskoostravský hrad byl postaven ve druhé polovině 13. století opolskými nebo těšínskými knížaty z rodu Piastovců jako pohraniční pevnost proti českému státu. Smyslem a účelem hradu byla ochrana zemské stezky z Opavy přes Hlučín a Těšín do Krakova a zejména hranice polského státu, kterou tehdy tvořila řeka Ostravice. V 16. století byl hrad přestavěn na renesanční zámek. V roce 1872 zámek vyhořel, byl však ještě obnoven. Hlavní příčinou jeho další zkázy byla těžba uhelných slojí přímo pod zámkem. Hrad byl však nakonec před hrozící demolicí zachráněn, opraven a v květnu 2004 byl zpřístupněn pro veřejnost.

Milovníci hradních zřícenin mohou navštívit hrad Vikštejn ve Vítkově-Podhradí, hrad Šelenburk v Krnov-Cvilíně nebo hrad Starý Jičín.